Není to poprvé, co se na stránkách zpravodaje U nás zmiňujeme o Sdružení knihoven České republiky.
[1] Nicméně připomenout si znovu tuto knihovnickou organizaci nezaškodí, zvláště nyní, když letos v říjnu uběhne 15 let od její transformace z nadace na sdružení právnických osob a loni v listopadu prošlo celkem bez povšimnutí 20. výročí jejího založení.
Sdružení knihoven České republiky vzniklo 4. listopadu 1992 jako nadace ve smyslu Občanského zákoníku, § 20 b, v tehdejším platném znění. Sídlem Sdružení se stalo Brno. Zakládajícími členy bylo 9 vědeckých knihoven (Moravská zemská knihovna v Brně, SVK v Hradci Králové, SVK v Českých Budějovicích, SVK v Olomouci, SVK v Kladně, SVK v Ostravě, SVK v Ústí nad Labem, SVK v Plzni a SVK v Liberci). Později se členská základna rozrostla o další vědecké a odborné knihovny. V roce 1994 mělo Sdružení 22 členů (zajímavé je, že mezi nimi až do roku 2004 chyběla Národní knihovna ČR), v současnosti sdružuje 45 knihoven a informačních pracovišť (
http://www.sdruk.cz/sdruk/o-organizaci/clanek/seznam-clenu/). Cílem, který si Sdružení na začátku své existence vytklo, bylo koordinovat spolupráci a napomáhat rozvoji odborných veřejných knihoven. Tento úkol chtěl SDRUK naplnit zejména vytvářením souborných katalogů, prostřednictvím kooperativní katalogizace, retrospektivní konverzí fondů, vytvářením a prosazováním potřebných normotvorných zásad a pravidel, zabezpečováním informačních zdrojů odborné vědecké literatury, organizováním seminářů, stáží atd.
[2]http://www.sdruk.cz/sdruk/o-organizaci/zapisy-z-jednani-rady/). Od založení až do roku 2010 byl předsedou Rady SDRUK doc. PhDr. Jaromír Kubíček, CSc., ředitel MZK v Brně. Pomyslné žezlo po něm 1. 4. 2010 přebrala Ing. Lea Prchalová, ředitelka MSVK v Ostravě. Místopředsedkyní je Mgr. Eva Svobodová, ředitelka SVK v Hradci Králové, a tajemníkem Ing. Aleš Brožek, ředitel SVK Ústí nad Labem. Současný předmět činnosti SDRUK je specifikován ve stanovách (
http://www.sdruk.cz/sdruk/o-organizaci/clanek/stanovy-sdruzeni-knihoven-cr/). „Od počátků jsme ve Sdružení viděli především organizaci, která umožní jednotlivým knihovnám spolupodílet se při akcích, které svou podstatou vzájemného spojení přinesou pro každou zúčastněnou knihovnu výhody,“
[3] konstatuje v zprávě za rok 1993-1994 doc. PhDr. Jaromír Kubíček, CSc. Na začátku svého působení SDRUK řešil také své vymezení vůči SKIP. „U nás zatím neplatí, že jedna organizace by byla spolková zaměstnanců (SKIP - pozn. aut.), zatímco druhá spolková institucí (SDRUK - pozn. aut.), jak by se mohlo usuzovat z názvů. SKIP si totiž vybudoval širokou základnu kolektivních členů“.
[4] Řešení se našlo jednak tím, že členskou základnu SDRUK tvořily odborné a vědecké knihovny a že „zastupování ve Sdružení je na úrovni statutárních zástupců členských knihoven“.
[5] V roce 1998 proběhla transformace SDRUK z nadace na zájmové sdružení právnických osob ve smyslu Občanského zákoníku, § 20 f-j, v tehdy platném znění. Formálně došlo k novému ustavení SDRUK po projednání stanov na valné hromadě 21. 10. 1998 v Seči a 7. 12. 1998 vznikla samostatná Nadace knihoven.
[6] Nejvyšším orgánem SDRUK je valná hromada, která volí radu a revizní komisi. Rada volí předsedu, místopředsedu a tajemníka. Veškeré personální změny v Radě SDRUK jsou zdokumentovány v ročenkách, v zápisech z valných hromad a z jednání rady (
Na začátku své existence měl SDRUK zájem o členství v mezinárodních organizacích, jako je IFLA, LIBER nebo ROTNAC. Bohužel tyto aktivity nebyly nikdy dotaženy do zdárného konce.
My dříve narození si ještě pamatujeme šok, který nám způsobil nový zákon o neperiodických publikacích (37/95 Sb.). Prakticky z roku na rok bylo 7 vědeckých knihoven postaveno před fakt, že přestanou dostávat tisíce knih zdarma. V jednáních s nakladateli a ministerstvem kultury se těchto knihoven SDRUK významně zastával, přesto jim bylo od roku 1996 právo povinného výtisku odňato a nadále mají nárok jen na regionální povinný výtisk. Jako následek vyjednávání vznikla tzv. nabídková povinnost, kdy jsou nakladatelé dodneška povinni vyjmenované knihovny informovat o jimi vydávané literatuře. Každé vědecké knihovně, jež přišla o právo na úplný povinný výtisk, byla rozpočtovým opatřením účelově přidělena pro rok 1996 částka 1 mil Kč, která, jak vím z vlastní zkušenosti, na nákup knih v rozsahu povinného výtisku nestačila. Je zajímavé, že názory SDRUK a SKIP se v této problematice velmi rozcházely. SKIP hájil zájem povinného výtisku pouze pro Národní knihovnu ČR.
[8] SDRUK byl tedy u toho, když končila jedna významná kapitola podpory doplňování fondů vědeckých knihoven.
[9] Co se nepodařilo prosadit v oblasti neperiodických publikací, to se členským organizacím, resp. jejich ředitelům, podařilo v roce 2000 v tiskovém zákoně,
[10] tedy u periodických publikací. Všech 14 krajských knihoven má až dosud právo povinného výtisku novin, časopisů a dalších periodik.