Studijní a vědecká knihovna
v Hradci Králové
Photogallery On-line catalogue

Reportáž ze křtu knihy Pozpátku

Autor: Marie Magdaléna Landsmannová
Vyšlo 3/17/2022 v čísle Ročník 32 (2022), Číslo 1, v sekci Doporučujeme do vašich fondů

Starší pán s prošedivělými vlasy, s brýlemi, ve světlém saku seděl za stolem a usmíval se. Přívětivá nálada v sále promlouvala ke všem zúčastněným, každý toužil jít blíž a nechat si podepsat knihu. Nápis Pozpátku byl vidět všude kolem a autor podepisoval.
Křest sbírky básní Jana Pěty probíhal ve čtvrtek 2. prosince. Dalo by se říct, že kniha vznikala téměř šedesát let, aniž by o tom někdo věděl. První verše pocházejí z konce 60. let, ale jako celek vycházejí až nyní, v roce 2021.
„Knížka veršů je pro mě srdeční záležitostí. Jde o starou věc, verše jsem nikdy nepsal programově. Vždycky mě téma, pocity a slova napadaly spontánně. Nechtěl jsem si hrát na spisovatele nebo básníka, tím jsem ani neměl ambici být. Ale měl jsem v sobě pocity, které jsem potřeboval zaznamenat. Už několik let ale nové básně nepíšu. Ve sbírce najdete takový pozdní sběr.“
 
Chtít věci nečekané
a čekat na ně
Brát míru krokům osudným
Psát o tom co se stane
aniž vím
 
Místo konání křtu je autorovi blízké. Jako bývalý ředitel Knihovny města Hradce Králové se rozhodl spolupracovat s kolegy i po odchodu do důchodu. Společně vydali publikace o kulturní a literární historii města Hradecká čítanka a Literární průvodce Hradcem Králové. Křest jeho třetí knihy se odehrál v přízemí ve víceúčelovém sále. Při vstupu byl každý účastník přivítán pracovnicí knihovny, která kontrolovala potvrzení o očkování či prodělaném onemocnění. Zářivě červené linoleum vedlo účastníky od pořadatelky podél výstavy obrazů a prodejního stánku, kde si mohli zakoupit sbírku Pozpátku, k dřevěnému pódiu. Uprostřed něj stál stůl s připraveným šampaňským a knihou a dvě křesla. Křest měl naplánovaný začátek v 17 hodin.
Dva muži předstoupili před třicet diváků krátce po stanoveném čase. Starší muž ve světlém saku s brýlemi se představil jako Jan Pěta. Jeho společník na pódiu, muž v tmavém obleku, byl Ivan Klabal, zaměstnanec knihovny, který pomáhal s recitací vybraných básní.
„Nikdy jsem se neúčastnil žádné recitační soutěže, ale jako mladý jsem psal básně. Díky panu Pětovi jsem se seznámil i se známou básnířkou, které jsem dal na hodnocení svou tvorbu. Když jsem k ní za pár týdnů přišel, řekla jen, že bych na tom měl ještě zapracovat a pochválila mi desky, v kterých jsem jí básně přinesl. Takže nejsem expertem na poezii,“ řekl o svém vztahu k básním Ivan Klabal.
 
 
Všechno ti odpustím
až opět smutné čelo podzimů
prorazí mlhami
 
Jan Pěta se na začátku rozpovídal více o svém dětství v Kunštátě na Moravě: „Jedna z mých prvních vzpomínek je velký pohřeb básníkův v Kunštátě. Byly mi čtyři roky, když zemřel František Halas.“ Vyrůstal obklopený známými básníky a intelektuály a pod jejich vlivem psal verše už od mládí. A právě rané básně se rozhodl odrecitovat i na křtu, byly tedy pro posluchače nové a ve sbírce se nevyskytovaly. Jako první zazněla báseň Pablo Picasso, za kterou získal náctiletý Jan Pěta první místo v celostátní soutěži. Následovaly verše ze tří různých proudů a témat. Až se mi vrátíš je báseň milostná, o první lásce a zklamání, a Vodovod spadá do poezie všedního dne. „Tahle se moc líbila Kunderovi,“ komentoval báseň Dotazník. Ludvík Kundera bydlel v době autorova dětství také v Kunštátě, na náměstí přímo naproti Pětovým. Mladý Jan za ním chodíval s prvními verši a právě Dotazník byl jednou z jeho nejoblíbenějších. Báseň je reminiscencí na dotazník, který bylo nutné vyplňovat v zaměstnání, a má sarkastický podkres, který po odrecitování návštěvníci ocenili smíchem. Psaní se ale Jan Pěta věnoval i na gymnáziu v Boskovicích, kde v 60. letech spoluzaložil Studentské divadlo poezie. Pro hry si studenti vytvářeli vlastní texty a písně.
 
Krev stydne a krev vře
do rytmu kolíbání
Dostal jsem žádané
Navíc dvě ani
 
Doprovodný program ke křtu obstarali žáci Základní umělecké školy Habrmanova. Talentovaní mladíci, chystající se na konzervatoř, zahráli na klavír vybrané skladby. Při první pauze se představil Kristián Česák s Harlekýnem od Bohuslava Martinů a při druhé Marek Ulrich s Písní beze slov od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.
Po první pauze autor Pozpátku vybral jako další ukázku ze své tvorby cyklus Nápěvky mluvy z 80. let, jehož hlavním tématem je život hudebního skladatele Leoše Janáčka. Z devíti krátkých básní jmenujme třeba hned první část cyklu, pojmenovanou Olga po Janáčkově zesnulé dceři, která zemřela ve 21 letech na tyfus.
 
Kdo vypráví
zhášečům světel v zemi
o světle
a o zatmění

Po druhé hudební pauze se Jan Pěta věnoval ve svém projevu už jen vydávané sbírce. „Když se dva plány setkají,“ popsal autor jednoduše vznik sbírky. Minulý rok se probíral svými básněmi a snažil se z nich utvořit nějaký celek, když mu napsala Petra Landsmannová, vedoucí referenčního centra knihovny, že hledá regionálního autora, kterému by knihovna pomohla vydat knihu. Bývalý knihovník jí nabídl své verše a začalo se pracovat na sbírce. Důležitá byla i spolupráce s výtvarníkem Jiřím Šindlerem, který vybral k Pozpátku sérii leptů, díky kterým získala sbírka zcela nový rozměr. Seznámení dvou autorů publikace se datuje až do 70. let, kdy Jan Pěta navštívil poprvé ateliér talentovaného umělce a hned se nadchl jeho stylem.
Finální verzi knihy dostal její autor do rukou přesně v den svých 76. narozenin. „Když jsem dostal do ruky hotovou knížku, byl to nejlepší dárek vůbec.“
 
Přes nás to půjde
věčné
jak zachvění víček
 
K slavnostnímu aktu pokřtění knihy se na pódium ke dvěma mužům přidali ještě redaktorka Petra Landsmannová, grafik Jan Košek a zástupce tiskárny Garamon František Lahučký. Toto vydavatelství a tiskárna sídlí „hned za zdí“ sálu a spolupracují nejen s knihovnou na podobných regionální projektech. „Každý rok vydáváme jednu publikaci od místního autora, který by jinak takovouto možnost od větších vydavatelství nedostal, a podporujeme tak královéhradeckou kulturu,“ poznamenala Petra Landsmannová.
Společně sbírce popřáli, aby se hojně četla a našla si své příznivce. Sám autor vyjádřil pouze jediné přání: „Mým snem je, aby se našel alespoň jeden člověk, kterého se některá z básní dokáže dotknout.“ Po symbolickém polití knihy si skupina kmotrů připila i s tleskajícími hosty. Po poděkování přišla na řadu autogramiáda.
 
Věci zpod paměti
i ty rozbité
slova co mrzí
slzy
o nichž nevíte
 
Jan Pěta s prošedivělými vlasy, s brýlemi, ve světlém saku seděl za stolem a usmíval se. Přívětivá nálada v sále promlouvala ke všem zúčastněným, každý toužil jít blíž a nechat si podepsat knihu. Nápis Pozpátku byl vidět všude kolem a autor podepisoval. Starší pán ve světlém saku vstal a stále se usmíval.
 
(Použité verše pocházejí z básnické sbírky Pozpátku)                                    
Kontakt na autorku: majamagdalandsmannova@seznam.cz

verze pro tisk · PDF verze