Studijní a vědecká knihovna
v Hradci Králové
Photogallery On-line catalogue

Kterak může vypadat propojení knihovny a školy

Autor: Vanda Vaníčková
Vyšlo 6/6/2019 v čísle Ročník 29 (2019), Číslo 2, v sekci Naše téma

2019-KNIHOVNY-A-SKOLY-1-pruhledne.png
Úvod k letošnímu tématu obstaralo pojednání o tom, proč by měly školy a knihovny spolupracovat (pozn.: článek Úvodní PROČ aneb Knihovny a školy, U nás; roč. 28, číslo 1). Nyní je tu nová článková výzva – JAK? Forma spolupráce knihovny a školy se odvíjí od konkrétních styčných důstojníků na jedné i druhé straně. Ať už odborníci, doba nebo kurikulum volají sebevíce nahlas „vzdělávejte společně“, lidský faktor je stěžejní. Chuť a motivace na straně učitelů i knihovníků je základ. Začneme optimisticky ukázkou možností, když všechno funguje.
 
Kategorizovat dílčí společné akce knihoven a škol je složité, nikoli nemožné. Základní kritérium rozdělení vychází z profesního pojetí a je založeno na míře propojení obou institucí. Akce přímé interakce zahrnují činnosti, kterých se žáci a učitelé účastní přímo v rámci výuky. Nejčastější formou jsou informační lekce a besedy.[1] Vzdělávací programy vedou buď zaměstnanci knihovny, nebo externí lektoři a hosté, které knihovna zjedná. Příkladem nejčastější „přespolní spolupráce“ je zapojení autorů literatury pro děti a mládež, oblíbený je dále kupříkladu projekt LiStOVáNí[2]. Ať už ale informační lekcí provází knihovník, či odborný host, přidanou hodnotou jsou jeho expertní znalosti a zkušenosti v oboru v kombinaci s přehledem o aktuálních trendech. Z didaktického hlediska je pro žáky přínosem změna a vymanění se ze školního stereotypu. Žáci mění prostředí, edukačně je vede jiný dospělý, pracují v jiném metodickém módu. Mezi další akce, které jsou realizovány přímo pro školní kolektiv, patří různé modifikace akcí pro prvňáčky, nováčky na poli čtenářství. Nejen v Královéhradeckém kraji se tento formát těší oblibě a stal se společenskou událostí i pro rodiče, kteří se ho s fotoaparátem a kapesníkem v ruce účastní.
Druhým typem akcí pro školy jsou aktivity s nepřímou interakcí knihovníků spolu se žáky a učiteli. Jedná se například o tematicky zaměřené soutěže (čtenářské, literární, výtvarné) a výstavy organizované knihovnou. Učitel třídu do aktivit zapojuje nezávisle na knihovně, orientuje se podle vhodnosti zaměření akce v rámci tematického plánu, své kvalifikace, preferencí kolektivu apod. V případě zájmu lze samozřejmě vše propojit s návštěvou knihovny, ale nemusí tomu být striktně tak. Příkladem další spolupráce nevyžadující přímou interakci je metodická podpora učitelů ze strany knihoven, kterou reprezentují seznamy doporučené četby.[3]
 
Propojení školy a knihovny lze nazírat i pod značně jednodušším úhlem pohledu – žáci a učitelé jako běžní čtenáři. Dopoledne se informační lekce v knihovně účastní třicet žáků páté třídy v doprovodu paní učitelky. Odpoledne ale může přijít kdokoli z nich a jako „obyčejný čtenář“ využívat služeb knihovny a účastnit se jejích akcí. Adam si přijde půjčit knížku o cvičení, Adélka časopis o koních a paní učitelka se nemůže dočkat nové sbírky fejetonů od oblíbeného autora. Ani jeden z nich odpoledne nevystupuje z pozice své profesní role, ovšem i tato forma „spolupráce školy a knihovny“ je významná. Až se druhý den vrátí do svých profesí, budou opět žáky a učitelkou, získaná zkušenost s knihovnou a to, co si v knížkách přečetli, jim zůstane a „posune je dál“.
Dětských a mladých čtenářů se týkají další dnes již téměř standardizované akce v knihovnách, jako je například Noc s Andersenem, velké množství knihoven pořádá přednášky, tvůrčí dílny, příměstské tábory a mnoho dalších aktivit. Učitelé zase mohou plně využívat akcí pro dospělé.
 
Jak bylo slíbeno v úvodu článku, trochu prostoru zbylo i pro případy, kdy spolupráce nefunguje. Faktorů, jež jsou toho příčinou, je mnoho. Některé jsou formálního rázu (Do knihovny nechodíme, protože to nemáme v osnovách.), některé zcela praktické (Knihovna je příliš daleko, to bychom tam sotva došli a hned zase šli; Když jsem s dětmi v knihovně, počítá se to, jako kdybych neučil.) a u některých se projeví, že jsme „pořád jenom lidé“ (Knihovnice v dětském oddělení se mi zdá protivná, tak tam nechodíme; Ředitelka knihovny kandidovala za tu a tu politickou stranu, a ty já teda rozhodně podporovat žádným způsobem nebudu.). Vy ale, milí knihovníci a učitelé, spolupráci knihoven a škol určitě podporujte.
 
Kontakt na autorku: vandav@seznam.cz

 
[1] Příkladem akce založené na přímé interakci jsou i čtenářské dílny. Ukázku této formy spolupráce mezi knihovnami a školami lze najít v rubrice Stalo se tohoto čísla zpravodaje.
[2] Webové stránky projektu: http://www.listovani.cz/
[3] Vybrané seznamy přibližují  nové tituly a vycházejí z charakteristiky dané věkové kategorie a čtenářských dovedností. Příklad z Knihovny města Hradce Králové a seznamu pro žáky prvního stupně ZŠ: https://www.knihovnahk.cz/files/tinymce/pro-deti/aktuality/1_STUPEN_POSLEDNI_VERZE.pdf

verze pro tisk · PDF verze