Studijní a vědecká knihovna
v Hradci Králové
Photogallery On-line catalogue

O exkurzi knihovníků, na kterou jsme málem neodjeli

Autor: Adéla Vlachová a Klára Havlová
Vyšlo 3/14/2019 v čísle Ročník 29 (2019), Číslo 1, v sekci Stalo se

Pět minut do odjezdu. Na místě srazu jsme už všichni, další přibereme po cestě. Moje kolegyně Klárka Havlová je zlehka nervózní, že náš objednaný autobus ještě nedorazil. I když předpovědi slibovaly slunce, začíná pršet a docela by se nám hodilo si už nastoupit. Ale v klidu, ještě je čas.
Čas odjezdu. Klárka přechází z místa na místo, a co chvíli se dívá na displej mobilu. Včera zvonil hned několikrát, jak se účastníci zájezdu postupně z různých důvodů odhlašovali. Od řidiče autobusu teď ale žádná zpráva o zpoždění nepřichází.
Po dalších pěti minutách už kolegyně nevydrží, volá dopravci a postupně jí tuhnou rysy ve tváři. Dozvídá se totiž, že s námi nepočítají. Objednávku sice máme potvrzenou, nikdo neví, jak se to mohlo stát, ale nějak jsme jim ze systému vypadli a teď zrovna nemají žádný autobus, který by pro nás přijel.
Tak takhle začala naše exkurze, kterou jsme třetí říjnovou sobotu loňského roku připravili pro neprofesionální knihovníky z náchodského regionu. Náš cíl? Rentzovo muzeum barokního tisku v Kuksu, Městská knihovna Slavoj ve Dvoře Králové nad Labem a Obecní knihovna ve Studnici.
 
Náhradní dopravu se nám vcelku rychle podařilo vyřešit. Sehnali jsme tři auta a ještě jednoho řidiče. Zbytek výpravy, který jsme nabírali cestou v České Skalici, si zatím hromadně zašel na kávu. To, že se hodně lidí z exkurze na poslední chvíli odhlásilo, mělo nakonec jednu velkou výhodu. Do aut bychom už víc účastníků neposkládali.
První zastávkou naší exkurze bylo Rentzovo muzeum barokního tisku v Kuksu.[1] Tato z ruiny obnovená národní kulturní památka Lázeňský dům (postavená v roce 1704) představuje Braunovi rovnocenného umělce Michaela Heinricha Rentze (1698–1758), Sporckova dvorního mědirytce v Kuksu. V muzeu nás přivítal prof. PhDr. Stanislav Bohadlo, CSc., který se významným způsobem zasloužil o kulturní revitalizaci Kuksu, je zakladatelem festivalu barokního divadla, opery a hudby Theatrum Kuks, majitelem i provozovatelem Comoedien-Hausu a Rentzova muzea. Výklad v muzeu zpestřil hrou na dva barokní nástroje a zpěvem dobové písně o životě na Sporckově panství.
Druhou zastávkou byla Městská knihovna Slavoj ve Dvoře Králové nad Labem.[2] Všemi odděleními knihovny nás provedla její ředitelka, paní Marta Pešková Staníková. V dětském oddělení nás nejvíce zaujala výzdoba – nástěnné vyobrazení zvířat, jehož autorkou je „babička sprejerka“ – více než osmdesátiletá paní, která sprejuje obrazy pro královédvorskou zoologickou zahradu. V  oddělení pro dospělé zaujala účastníky exkurze možnost zaplatit za upomínky konzervou či jinými trvanlivými potravinami. Paní ředitelka všem vysvětlila, že tímto originálním způsobem se rozhodli podpořit benefiční akci pro bezdomovce Noc venku: právě k lidem bez domova vybrané potraviny poputují. Velkým překvapením pro knihovníky byla čajovna, kterou knihovna provozuje. V nabídce je zde kromě čajů i mnoho stolních her k zapůjčení.
Oběd ve středověké krčmě Starý pivovar byl zážitkem nejen pro chuťové buňky, ale i pro oči. Atmosféra historické pivnice a středověkého sklepení nás nadchla.
Poslední zastávkou exkurze byla Obecní knihovna ve Studnici.[3] O knihovnu se od roku 2017 stará paní Miloslava Koncošová. Pracuje v místní škole, což je pro knihovnu výhodné – paní Koncošová má velmi pěkný vztah s dětmi, přivádí je do knihovny a motivuje je ke čtení nejrůznějšími soutěžemi, společným tvořením a dalšími aktivitami. Knihovníci se shodli, že práce studnické knihovnice může být pro všechny velkou inspirací.
Co je důležité? I přes dramatický začátek to byla, myslíme, povedená exkurze. Je dobře, že knihovníci vyjeli ze svých domovských knihoven, viděli příklady dobré praxe a vyměnili si zkušenosti. Děkujeme všem zúčastněným.
 
Ještě osobní poznámka na závěr: mám panickou hrůzu mluvit před větším počtem lidí. Vyhýbám se tomu, jak jen to jde. Klárka se ale rozhodla, že to pro mé dobro ve mně zlomí a přes moje protesty mi „nařídila“, ať si do autobusu připravím libovolné čtení, které nám zkrátí cestu. Že mi je špatně, když se v autobuse dívám do knížky? Prý: „To dáš!“
Žaludek sevřený, ruce zpocené. V tašce mám čtyři knihy a nejsem si ani trochu jistá, jestli se můj výběr bude dlouholetým knihovníkům líbit… A tak když nám pak Klárka na nádraží po telefonátu s dopravcem celá zoufalá oznamovala, že autobus nepřijede, moje první reakce byla, přiznávám, sobecká a nekolegiální. Naplnil mě pocit radosti a obrovské úlevy. JO! Myslím, že je to jasné znamení, že na jakýkoliv projev před lidmi prostě ještě nejsem dostatečně připravená.
Jo a tu objednávku jsem fakt nestornovala...
 
Kontakt na autorky: vlachova@mknachod.cz, havlova@mknachod.cz

 

verze pro tisk · PDF verze