Studijní a vědecká knihovna
v Hradci Králové
Photogallery On-line catalogue

Zpět na začátek aneb Nebyli jsme v tom sami

Autor: Eva Svobodová
Vyšlo 12/4/2014 v čísle Ročník 24 (2014), Číslo 4, v sekci Šumné knihovny

Od postavení nové budovy naší knihovny stále něco slavíme. Ne snad že bychom permanentně rozlévali šampaňské a pořádali občerstvovací dýchánky, ale výročí se zdají být velice dobrými marketingovými nástroji, proč jich tedy nevyužít. Připomínali jsme si zejména první a páté výročí otevření nové budovy a k tomu se postupně přidávala  kulatá a půlkulatá výročí založení knihovny. Letos jsme se vrátili ke třem významným počinům. Nedávno uběhlo deset let od položení základního kamene nové budovy (26. 10. 2004), 20. 8. jsme si připomněli 60 let od vydání Organizačního statutu státních vědeckých knihoven[1] a 4. 11. jsme oslavili v kruhu našich současných a bývalých zaměstnanců 65 let od vzniku Státní studijní knihovny v Hradci Králové. Samozřejmě naše uživatele jsme tak úplně nevynechali. Prvních šedesát pět návštěvníků obdrželo 4. 11. grafický list, který pro nás zhotovil kreslíř a grafik Petr Piekar, nabídli jsme jim výstavu plakátů k tomuto výročí a výstavu dokumentů z dějin naší knihovny.
Již v roce 1945 přišel Jaroslav Drtina, tehdy pracovník ministerstva školství, s myšlenkou, aby v místech, kde byly nově zřízeny fakulty vysokých škol, vznikly samostatné státní studijní knihovny. V Českých Budějovicích byla založena v roce 1945 Jihočeská vědecká knihovna, která byla v roce 1949 zestátněna a nesla název Státní studijní knihovna, obdobně jako knihovna v Hradci Králové. V Liberci vznikla Státní studijní knihovna na místě počeštěné Bücherei der Deutschen v roce 1945. Univerzitní knihovna v Olomouci zůstala po obnově univerzity v roce 1946 samostatným státním útvarem a plnila své poslání pro celou Moravu. V Brně pracovaly Univerzitní knihovna, Pedagogická knihovna a Technická knihovna. Knihovna v Kladně se stala krajskou až v roce 1963, v Ostravě v roce 1951, v Plzni retroaktivně v roce 1950 a knihovna v Ústí nad Labem získala statut krajské a vědecké knihovny až v roce 1974.[2] V dalších dnešních krajích vznikly krajské knihovny z okresních knihoven v roce 2002. Knihovnou s krajskou funkcí se v této době stala také Městská knihovna v Praze. V současnosti pracuje v České republice 13 krajských knihoven.
V roce 1941 se v Hradci Králové osamostatnila knihovna Městského průmyslového muzea a vznikla z ní Studijní knihovna města Hradce Králové. V průběhu roku 1948 došlo k řadě jednání mezi ministerstvem školství, vědy a osvěty a Místním národním výborem v Hradci Králové, která vedla k dohodě o převzetí knihovny do správy a řízení státu. Konečné rozhodnutí padlo na zasedání vlády 12. 4. 1949.[3] Čtvrtého listopadu 1949 převzal stát od města studijní knihovnu se 34 tisíci svazky na slavnostním jednání v přednáškové síni Městského muzea za účasti představitelů ministerstva školství a mnoha hradeckých institucí a závodů. Další velkou posilou fondu (ovšem jen na čas) byl fond veřejné Lékařské knihovny; celkem se jednalo o 9 500 svazků knih a 25 tisíc svazků odborných periodik. Právo povinného výtisku na požádání získala knihovna vládním nařízením č. 43 z 25. 3. 1947. Jiří Rys, jenž se značnou měrou zasloužil o úspěšná jednání o předání knihovny do rukou státu, se stal i jejím prvním ředitelem. Původně byl zaměstnancem Univerzitní knihovny v Praze. Souběžně s působením v naší knihovně byl také ředitelem Státní studijní knihovny v Liberci.
Nejdříve jsme sídlili v budově Lékařské fakulty, od konce roku 1952 na Eliščině nábřeží, později se část knihovny přestěhovala do bývalé synagogy na třídě ČSA. V roce 2008 jsme tyto prostory opustili, abychom se přestěhovali do nové budovy. Ze začátku měla knihovna tři zaměstnance a spíše se zabývala uspořádáním fondů, katalogizací a knihovnickými pracemi než půjčováním dokumentů. Ke změně došlo až v roce 1953. Půjčovalo se denně včetně soboty, čítárna měla otevřeno až do 21 hod. Protože na Pardubicku podobná knihovna nevznikla, sloužili jsme i občanům  tohoto regionu.[4]
Místní národní výbor v Hradci Králové svým usnesením ze dne 10. 6. 1949 rozhodl, že naše knihovna ponese jméno Zdeňka Nejedlého, tehdejšího ministra školství, věd a umění; ten dopisem ze dne 11. 7. 1949 souhlasil. S přestávkami jsme nesli jeho jméno až do roku 1989.[5] Naše knihovna se v roce 2002 vrátila po 53 letech zpět k označení „studijní“ a ponechala z předchozího názvu i slovo „vědecká“. Stejné pojmenování používá v současné době též Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje. Ostatní bývalé vědecké knihovny setrvávají u označení vědecká (např. Vědecká knihovna v Olomouci), některé i upřednostnily  označení krajská (např. Krajská knihovna v Pardubicích) a jiné mají v názvu obojí (např. Krajská vědecká knihovna v Liberci).
Dvacátého srpna 1954 byl ministerstvem školství vydán jednotný organizační statut vědeckých knihoven, z nichž osm bylo v dnešních šesti českých krajských městech. Všem vědeckým knihovnám byla tímto statutem určena specializace. S úkolem shromaždovat literaturu a informace z oboru gumárenství, chemie, textilnictví a těžkého strojírenství jsme se v kraji silných literárních tradic potýkali až do roku 1989 a s velkou úlevou jsme tuto povinnost opustili. Knihovna v Ostravě se měla specializovat na hornictví a hutnictví, v Plzni na pivovarnictví, v Českých Budějovicích na lesnictví a rybníkářství, v Liberci na textilnictví a sklářství. Nejlépe na tom byla knihovna v Olomouci: ta měla shromažďovat základní literaturu všech vědních oborů a vypracovávat doporučující bibliografie. Tři vědecké knihovny v Brně měly za úkol uchovávat literaturu z oblasti techniky a pedagogiky. Na začátku 21. století se objevily snahy obnovit specializace krajských knihoven, nikoliv však direktivně shora, ale na základě vlastního návrhu krajských knihoven. Chtěly si určit vědní obory, které budou do svých fondů doplňovat, protože na nákup všech dokumentů na knižním trhu ani jedna neměla a nemá dost finančních prostředků. Bohužel tyto snahy, vedené tentokrát zdola, nebyly dotaženy do zdárného konce. V organizačním statutu z roku 1954 mne zaujalo, že ředitelé vědeckých knihoven měli zřizovat poradní sbory, jejichž úkolem bylo vyjadřovat se mimo jiné k propagaci knihovny a jejímu styku s veřejností. Je patrné, že knihovny musely i v minulosti svou úlohu ve společnosti obhajovat, zviditelňovat a svou práci stále propagovat, a jinak tomu není ani dnes.
Bylo příjemné začíst se do starých novin a sborníků a hledat kořeny a začátky. Stopa naší knihovny v dějinách města a kraje chvílemi slábla a zase mohutněla. Jsme tu už 65 let a stále to má smysl.
 
            Psáno pro zpravodaj U nás a občasník X.
 
Kontakt na autorku: eva.svobodova@svkhk.cz
Web knihovny: http://www.svkhk.cz/Uvodni-stranka.aspx


[1] Organisační statut státních vědeckých knihoven. Věstník ministerstva školství, roč. 10, seš. 23 (1954), s. 196‑198.
[2] VYČICHLO, Jaroslav. Státní vědecké knihovny z pohledu uplynulých padesáti let. Knihovny současnosti. Brno: Sdružení knihoven ČR, 1998, s. 11-31.
[3] Výnos ministerstva školství, věd a umění č. 59.502/49-IV/52 ze dne 13. 5. 1949.
[4] Další informace byly čerpány z: NOVOTNÁ, Dana. Historický vývoj, činnost a perspektivy Státní vědecké knihovny Zdeňka Nejedlého v Hradci Králové: diplomová práce. Hradec Králové: D. Novotná, 1987, 158 s., příl.
[5] V roce 1950 byla po něm pojmenována ještě Státní vědecká knihovna v Českých Budějovicích.

verze pro tisk · PDF verze