Studijní a vědecká knihovna
v Hradci Králové
Photogallery On-line catalogue

Ladislav Vacina

Autor: Aleš Fetters
Vyšlo 6/5/2012 v čísle Ročník 22 (2012), Číslo 2, v sekci Ecce homo

17. 2. 1943 – 10. 6. 1992
 
            Už dvacet let uplyne v červnu od předčasné smrti knihovníka, bibliografa, publicisty, ale i básníka – nezapomenutelného Ládi Vaciny. Působil v náchodské okresní knihovně a pak v hradecké vědecké knihovně, kde vedl bibliografické oddělení. Ačkoli se nedožil ani padesátky, vytvořil pozoruhodné dílo. Jeho vlastní bibliografie zaznamenává téměř dva tisíce položek. Publikoval v tisku celostátním i regionálním, ve sbornících, ale vydal i řádku titulů knižních. Intenzivní zájem věnoval bratřím Čapkům. Připomeňme knihu vzpomínek na ně – Jeden i druhý – představující cenné materiály k jejich životu. Jejich shromáždění bylo mravenčí prací erudovaného bibliografa. Jeho velkou zásluhou bylo zorganizování velké čapkovské konference v Hradci Králové v lednu 1990. V hektické době, kdy pražská „velká“ konference byla odvolána, prosadil Vacina se svými spolupracovníky, že hradecká konference bude. Sešla se na ní plejáda čapkovských znalců, o čemž svědčí vydaný sborník z ní, rovněž zásluha Vacinova. Byla to, bohužel, jedna z jeho posledních velkých aktivit.
            Láďa Vacina byl i básník. Jeho verše evokují místa našeho kraje, poznamenaná velkými tvůrci, i díla výtvarná. K těm patří např. skupina básní nazvaná Paleta Josefa Čapka. Výběr z Vacinových veršů vydala před lety hradecká vědecká knihovna s názvem Ex libris.
 
                        Touha
(Paleta Josefa Čapka)
 
Smír po bouři.
Zem těžce oddychuje.
Slunce si jako dřív
po obloze pluje.
 
Jen kopce se vzdálily.
Už nejsou prý naše –
jak hrozně to zní,
jak hořce,
jak plaše.
 
Oblaka plynou dál
a pak se ztratí
nad zemí krásnou, zemí milovanou,
uloupenou, ač v dědictví nám danou...
 
Kdy se nám ta zem vrátí?
 
                                               Z veršů Ladislava Vaciny

verze pro tisk · PDF verze