Studijní a vědecká knihovna
v Hradci Králové
Photogallery On-line catalogue
Úvod > Akce > Pojďme si povídat > Pojďme si povídat - Doufám, dokud dýchám ...

Pojďme si povídat - Doufám, dokud dýchám ...

STUDIJNÍ A VĚDECKÁ KNIHOVNA v Hradci Králové v rámci cyklu Pojďme si povídat uvádí besedu na téma

Doufám, dokud dýchám ...

Mgr. Věra Vlčková o své knize, která vypráví příběhy 4 žen, jenž přežily holocaust. (V případě dobrého zdravotního stavu přijedou také i dvě dámy: paní Eva Reichová - Zelená a paní Eva Koubková - Hejzlarová, o nichž se v knize píše.)

V úterý 2. října 2007 od 17.30 ve studovně na Eliščině nábřeží.

Lektorka: Paní Mgr. Věra Vlčková
- narozena v roce 1945 v České Skalici, žije v Náchodě
- absolventka PF v Hradci Králové a FF UK v Praze, obor český jazyk - dějepis - anglický jazyk
- vyučuje historii a jazyky, publikuje převážně z regionální historie, metodiky výuky historie, věnuje se překladatelské činnosti.

Otazníky a odpovědi

K čemu je lidstvu krásná věda?
K čemu je krása krásných žen?
K čemu je svět, když není práva?
K čemu je slunce, když není den?
K čemu je Bůh? Snad aby trestal?
Či aby lidstvo lepší bylo?
Či jsme snad zvíře, které trpí,
pod jhem svých citů aby hnilo?
K čemu je život, když živé trpí,
proč je zas svět jen velký val?
Věř synu, vše je tady proto
bys mužem byl! A bojoval!
/Ha-Hanuš Hochenburg, z knihy: Je mojí vlastí hradba Ghett? časopis Veden, Terezín 1942 – 1944/

Z Terezína

Nebe bylo tak vysoké,
že závrať z něho vála,
nebe bylo tak vysoké a modré do běla.
nebe bylo tak vysoké a modré do běla.
A obzor byl tak daleký, daleký obzor
ranní a vítr vanul od Jihu a
přinášel vůni tání.
A všechno bylo tak bláhové,
snad se mi to jen zdálo,
toho dne slunce svítilo a
krajem táhlo jaro.
/cit. Doufám, dokud dýchám – Eva Hejzlarová-Koubková/

Beseda se uskuteční v rámci Literárního maratónu v Týdnu knihoven (1. 10. - 7. 10. 2007).